Věřitelé, kteří napadli rozhodnutí soudu osvobodit manžele od splácení zbytku dluhu po narození jejich dítěte, se setkali s kritikou. Tento případ zdvihl obočí mnohým, protože je viděn jako pokus omezit osobní svobody dlužníků.
Manželům, kteří byli v procesu oddlužení, se narodilo dítě. Místo radosti z příchodu nového života byli konfrontováni s námitkou věřitelů, že rozhodnutí mít dítě bylo nepoctivým záměrem. Věřitelé argumentovali, že žena by měla nastoupit do práce a splácet dluhy namísto čerpání mateřské dovolené.
Nicméně Nejvyšší soud věřitelům nepřikývl. Ve svém rozhodnutí zdůraznil, že rodičovství samo o sobě nemůže být považováno za nepoctivý záměr nebo projev nedbalosti vůči dluhům. Soudní rozhodnutí také upozornilo na základní smysl oddlužení, který spočívá v návratu osob do ekonomického života bez dluhů. Soud dále uvedl, že zájem o péči o dítě by měl mít přednost před splácením dluhů.
Ve svém rozsudku Nejvyšší soud zdůraznil, že dlužníci splnili všechny zákonné podmínky pro osvobození od splacení zbytku svých dluhů. Bylo také uvedeno, že částka, kterou manželé zaplatili, převyšuje to, co by bylo zaplaceno v případě konkurzního řízení.
Zástupci věřitelů se neúspěšně pokoušeli poukázat na to, že těhotenství a mateřská dovolená byly výsledkem "zaviněného jednání" dlužníků. Tento argument byl však zamítnut s tím, že založení rodiny nemůže být poměřováno s kategorií "zavinění" podle insolvenčního zákona.
Celkově tento případ upozorňuje na nutnost zvážení osobních svobod jednotlivce proti povinnostem vůči věřitelům a důležitost ochrany rodinných hodnot.