Ještě nedávno se zdálo, že osobní bankrot nabídne Mikeu Oganesjanovi cestu ven z dluhové pasti. Rozhodnutí soudu však tento scénář zásadně změnilo. Oddlužení bylo ukončeno kvůli nepoctivému záměru a Oganesjan se tak znovu ocitá v registrech dlužníků, kam se vracejí i jeho původní finanční závazky.
Zrušení oddlužení má pro dlužníka zásadní dopady. V praxi to znamená, že veškeré dluhy se obnovují v plné výši, jako by insolvence nikdy neproběhla. Nejde tedy jen o ztrátu ochrany před věřiteli, ale o návrat do stavu, kdy mohou své pohledávky vymáhat běžnou cestou – včetně soudních řízení a následných exekucí.
S tím úzce souvisí i zápisy v registrech dlužníků a případně v Centrální evidenci exekucí. Tyto databáze jsou často využívány bankami, leasingovými společnostmi či obchodními partnery při posuzování finanční spolehlivosti. Záznam v nich výrazně komplikuje možnost získat úvěr, uzavřít splátkový prodej nebo podnikat bez omezení.
Dalším důsledkem je časový faktor. Dluhy se nepromlčují automaticky ukončením insolvence, naopak – běží dál a mohou být navyšovány o úroky, smluvní pokuty a náklady na vymáhání. Pokud věřitelé přistoupí k exekucím, může se celková dlužná částka dále zvyšovat.
Případ Mikea Oganesjana tak znovu ukazuje, že osobní bankrot není „zkratkou“ k oddlužení za každou cenu. Pokud soud dospěje k závěru, že dlužník nejednal poctivě, může se situace rychle obrátit – a návrat do registrů dlužníků pak znamená výrazné omezení osobního i profesního života na dlouhou dobu.