Podle rozhodnutí Ústavního soudu musí banky pokračovat v poskytování bezplatných chráněných účtů pro osoby podrobené exekuci. Soud zamítl žádost o zrušení této části občanského soudního řádu, kterou podalo 17 senátorů v čele s Tomášem Jirsou z ODS. Podle těchto senátorů je tato povinnost bank v rozporu s ústavním pořádkem.

Kontroverzní částí zákona je věta, která uvádí, že "finanční instituce nemá nárok na poplatek za založení a správu chráněného účtu". Tyto chráněné účty jsou určeny lidem, jejichž běžné účty jsou blokovány exekucí, a umožňují jim správu takzvaných chráněných příjmů.

Soudce Jaroslav Fenyk, který na případu pracoval, uvedl, že hlavním cílem kontroverzního ustanovení je ochrana před nepřiměřeným poplatkováním za zřízení a vedení chráněných účtů finančními institucemi a nakonec zmírnění finanční zátěže spojené s vynuceným rozhodnutím. Podle něj toto ustanovení nezasahuje do podstaty práva podnikat a sleduje legitimní cíl.

Fenyk dodal, že "pokud zákonodárce upřednostňuje ochranu těch, kteří jsou povinni platit, na úkor finančních institucí a jejich převážně majetkových zájmů, Ústavní soud nemůže považovat omezení jejich podnikatelské činnosti za nelegitimní, natož svévolné."

Věta o bezplatném vedení účtu byla začleněna do zákona jako součást pozměňovacích návrhů. Senátoři argumentují, že tímto způsobem se zákony nespravedlivě přiklánějí na stranu lidí v exekuci na úkor ostatních v tíživých sociálních situacích, jako jsou například senioři s minimálními důchody nebo nezaměstnaní. Argumentují také, že zákon nedělá rozdíl mezi dlužníky v různých situacích, například mezi ženou zadluženého hráče hazardních her a lidmi, kteří způsobili škody nebo dluží za náklady na trestní řízení.

Senátoři tvrdí, že náklady spojené s provozem těchto účtů jsou přenášeny na finanční instituce, což podle nich zasahuje do jejich práv a otevírá cestu pro další podobné zásahy v budoucnosti.

V senátorském návrhu bylo uvedeno, že pokud by bylo kontroverzní ustanovení považováno za v souladu s ústavou, mohlo by to otevřít dveře pro libovolné zásahy do práv třetích stran, například tím, že by byly povinné slevy poskytovány na dopravu, energie, pojištění, školné, internetové a mobilní poplatky atd.